Lidé jsou různí. Tak jak jednomu jde vše od ruky a nepotřebuje žádnou pomoc, druhý naopak ve všem tápe a je bez pomocné ruky bezbranný. Někdo je spíše hlavička, jinému jdou manuální práce. U psů to není jinak. Každý je jiný, každý potřebuje jiný výcvik a jiný přístup. Každý má jiné schopnosti, jiné přednosti, ale i své nedostatky. My se tu dnes budeme bavit o tom, jaké to je mít doma dvě na první pohled naprosto odlišné rasy, a to ve všech ohledech-border koliie a bígla. V létě je kolii horko, v zimě zase bíglovi zima. Jeden rozumí vaším pocitům, druhý je schopný vám zničit i tu nejmilejší věc.
Přestože jsou to obě plemena britských ostrovů, jejich rozdílnost je spojuje. Kde bígl tápe a potřebuje pomoct, tam kolie pohotově přispěchá. Příkladem je výcvik. Kolie je schopná se už od malička naučit základním povelům jako je sedni/lehni/pac a to i bez pamlsků. Dokáže předpovídat, pamatuje si vaše posunky a gesta a nové triky se naučí za pár chvil. Bígl je oproti ní velký nemotora, kdo ho má, jistě chápe. Co ale bígl dokáže, je pozorovat ostatní. Kolie ho svým chováním nebo malým popostrčením dokáže dobrat k lepším výsledkům.
I přesto je „sedni“ často největším úspěchem měsíčního tréninku a to pouze za pamlsek. Jelikož je to také lovecký pes, při procházce splnit povel „k noze“ je téměř nadlidský úkol a to bod, kde pomůže kolie. Kolie byla totiž původně vycvičena jako pastevecký pes, má tedy schopnosti a přirozené instinkty ke hlídání a hledání. Bígla dokáže přivést i když se sám někde zapomene, nebo prostě uteče-jak typické pro toto plemeno. A to je to co bíglovi nechybí, vynalézavost při útěku. O těchto plemenech se tvrdí, že nemají příliš vysokou inteligenci, ale to by se člověk divil. Betonová zeď pro bígla není problém, naučí se totiž jednoduše otvírat dveře. Má hlad? Vyčenichá jako správný lovec jídlo kdekoliv.
Závěrem bych chtěla říct, nebojte se kombinovat neobvyklé kombinace. I přesto, že často nastávají drobné potíže, kolie by svého bígla za nic nevyměnila.
