Strach je přirozená reakce organismu a rozpoznávané riziko a stejně jako lidé, i psy jej vnímají a často cítí ve spojení se situacemi, které mají zakódované negativně.
Pejsci mohou trpět různými formami strachu nebo úzkosti, které je potřeba účinným způsobem zmírňovat, jelikož mohou přerůst do nežádoucího chování (nevhodná reakce na mírný projev, agresivita apod.). Strach u psů může být dvojího původu – vrozený nebo získaný, k oběma je ovšem potřeba přistupovat specifickým způsobem, a hlavně je důležité si u svého pejska všímat veškeré projevy chování a správně na ně reagovat.
Kapitoly
Pes, který se bojí
Přirozený strach je možné pozorovat u štěňat, ale i u dospělých psů, u nichž nedošlo v ranném období ke správné socializaci, jež slouží k optimálnímu návyku na člověka. Nejčastější strach, který psy prožívají, pramení z různých podnětů v okolí – může se jednat o strach z člověka, z dalších psů, ale také například z bouřky. Jak tedy na strach u pejsků vhodně reagovat?
Vrozený strach z člověka
U štěňátek se vrozený strach z prostředí odstraňuje odpovídajícími výchovnými postupy v prvních čtyřech měsících jeho života, kdy začíná vnímat a zároveň ještě zůstává u matky.
V tomto období jsou štěňata postupně navykána na přítomnost člověka (jež je vnímán jako vůdce smečky) a postupně jej přijímají za součást svého světa.
Pokud období socializace a ranné výchovy neproběhne správně, může se pejsek v dospělosti stát nezvladatelným nebo si na člověka již nikdy nenavykne, zvláště nerozpozná-li v něm autoritu.
V takovém případě se může neustále chovat agresivně nebo divoce. Ideální způsob, jak odstranit chyby v socializaci a výchově u dospělého pejska, je autoritativní, ale přátelský přístup – je potřeba dávat jasné a jednoznačné povely, které v něm postupně vybudují jistoty.
Získaný strach z člověka
Pokud se pejsek potýká s jinou formou strachu z člověka, která má původ v jeho prožitých traumatizujících zkušenostech (přestože prvotní socializace proběhla úspěšně).
Je potřeba jej rovněž odstraňovat postupně, a to vlídným a přímým přístupem s jasnými povely a pravidly.
Pokud se u něj vyskytuje strach z předmětu nebo venkovního prostředí, eliminuje se časem pravidelným cvičením, a také pokud mu předvedete, že se sami nebojíte.
Strach ze samoty
Samota představuje u tak sociálního tvora, jakým je pejsek, velmi těžkou zkušenost. Pokud jej necháváte kvůli práci často samotného v bytě nebo domě, je důležité jej na samotu navyknout, jinak může pociťovat úzkostné stavy (separační úzkost).
Stres ze samoty se může projevovat agresivním chováním, které dokonce mnohdy přeroste v sebepoškozování.
Stupňují-li e negativní projevy během doby, kdy je sám, je nutné nasadit vhodnou léčbu, a to tak, že dobu, po kterou zůstává sám, minimalizujeme (nejlépe si sežeňte člověka, který se o pejska bude v době vaší nepřítomnosti starat), a na samotu jej zvykáme postupně vždy v krátkých dávkách například uzavřením do místnosti. Cvičením by měl strach sám vymizet.
Strach z hluku
Řada pejsků se také bojí jevů s vysokou hlučností, jakými jsou bouřka či ohňostroj. Tento strach je obvykle získaní a vzniká jako pozůstatek traumatu (například úleku).
Pejska jej zbavíte obdobně jako u samoty tréninkem, tzn. vystavováním danému stresoru po krátkou dobu, přičemž se musíte sami neustále projevovat přirozeně – pejsek pochopí, že se jedná o běžnou věc a postupně se strachu zbaví.
