Tvrzení uvedené v úvodu článku je častým zdrojem svárů a diskuzí nejen mezi pejskaři a nepejskaři, ale i mezi majiteli psů obecně. Každá strana je přesvědčena o své pravdě a zpravidla neuznává argumenty ve prospěch názoru opačného. Pojďme se tedy na život psa v bytě podívat podrobněji.
Kapitoly
Do bytu nepatří žádný pes
Zastánci této myšlenky se vyskytují v řadách majitelů psů i občanů bez psů. Jedná se o poměrně radikální názor, že chovat v bytě psa, případně kočku či jiné zvíře, je špatné. Odpůrci chovu jakýchkoliv zvířat v bytě uvádějí jako hlavní důvod zhoršené hygienické podmínky. Děsí je chlupy na nábytku, představa špíny a bakterií, které zvíře domů přinese nebo jen pouhé otisky tlapek za nepříznivého počasí. Druhá skupina zavrhující chov psů v bytě je přesvědčena o strádání zvířat uzavřených celý den v malých bytech. Podle nich se jedná až o týrání zvířat, pes zkrátka patří na zahradu.
Chov psa v bytě nelze považovat za týrání
Velký počet spokojených psů chovaných v bytech je důkazem, že pes může i v bytě prožít šťastný život. Na majitele jsou však kladeny požadavky, které musí splnit, aby měl pes zajištěny svoje potřeby. Kromě krmení a venčení je potřeba psovi věnovat dostatek zábavy, podnětů a činností vedoucích k jeho fyzické i psychické únavě. Nestačí tedy psa vyvenčit deset minut ráno a večer s ním rychle obejít dům. Takový pes se doma nudí, vyje, ničí zařízení a je skutečným trestem pro své okolí. Naproti tomu zdravě unavený spokojený pes většinu dne doma prospí, mnohdy po majiteli chystajícím se do zaměstnání pokukuje, jestli už půjde a přestane ho rušit od spánku.
Chov psa na zahradě není pro psa vždy to nejlepší
Možnost volného pobytu na zahradě je pro psa vítaným bonusem. I pro majitele je snadnější, že nemusí řešit procházky vyloženě za účelem vykonání potřeby. Zahrada však není vždy výhrou. Majitel psa si musí uvědomit, že psovi zahrada nestačí. Potřebuje procházky, zábavu a hlavně kontakt s majitelem a jeho rodinou. A nejen za hezkého počasí, ale i v zimě, dešti, větru. Pokud je pes trvale ubytován venku bez přístupu do domu, musí majitel za psem. Ani sebevětší zahrada nezajistí psovi šťastný život, pokud na ní prožije život sám.
Není to o velikosti, ale o plemeni
Jedním z důležitých hledisek při volbě plemene jsou podmínky, do jakých si psa pořizujeme. Někteří velcí psi původem z teplejších oblastí jsou pro chov venku vyloženě nevhodní. Např. brazilská fila v zimě v běžném kotci šťastná nebude. Pokud tedy budoucí majitel učinil rozhodnutí chovat psa venku, měl by vybírat z plemen k tomu způsobilých, vybavených kvalitní srstí a schopných celoročně snášet naše klimatické podmínky. Volba plemene do bytu podléhá méně omezením. V extrémních případech se dají v bytě chovat i malamut nebo bernardýn. Pokud však chce majitel takovému psovi zajistit spokojený život, znamená to pro něj mnoho omezení. Chladnomilným psům je nutné uzpůsobit v bytě teplotu, velkým psům je potřeba dopřát prostor na úkor vybavení bytu. Je tedy na zvážení, zda než chodit doma v bundě a čepici, není lepší pořídit si do bytu plemeno méně náročné, třeba některé z plemen společenských.
Pes může prožít šťastný život v bytě i na zahradě
Záleží na zodpovědnosti každého majitele. Pokud se majitel psovi dostatečně věnuje, jsou psi v bytě často spokojenější než jejich chlupatí kolegové znající pouze plot zahrady z vnitřní strany. Psi žijící v domě s možností přístupu na zahradu těží z výhod života v bytě a ještě si užívají zahradu. Zahrada je výhodou i pro majitele. Pokud se mu zrovna výjimečně nechce se psem ven, může ho vyhodit na zahradu. Nemělo by se to však stát pravidlem. Pro šťastný psí život není tedy nejdůležitější volba byt nebo zahrada. Pes je šťastný se svým majitelem, který mu věnuje péči, pozornost a lásku.
Chov psa je možný v bytě i na zahradě. Záleží na výběru vhodného plemene a na zodpovědnosti majitele. Pes je šťastný, pokud má zajištěny svoje potřeby, dostatek vyžití a majitele, který mu věnuje čas, péči a lásku.
